Nakladače patří do segmentu zemních strojů v průmyslu stavebních strojů a jsou často označovány -vedle bagrů a buldozerů- jako „tři mušketýři“ na staveništi. Pomocí lopatového nástavce pro manipulaci s nakládáním a vykládáním materiálu slouží jako nepostradatelné „vrátné“ v různých prostředích, jako jsou staveniště a přístavní terminály. Na základě jejich zdroje energie lze nakladače obecně rozdělit na spalovací a elektrické typy; varianta s vnitřním spalováním v současnosti představuje více než 80 % podílu na trhu, což z ní činí dominantní volbu.
Základní schopnosti nakladačů
Multifunkční provoz: Výměnou příslušenství mohou nakladače provádět různé úkoly, včetně nabírání, zvedání a upínání.
Efektivní přesun: Schopnost naložit a vyložit 100 až 300 tun sypkého materiálu za hodinu-což odpovídá pracovnímu zatížení 30 manuálních dělníků.
Přizpůsobivost terénu: Jejich konstrukce kloubového řízení umožňuje hbité manévrování ve stísněných prostorech, zatímco varianty s pohonem čtyř{0}}kol- dokážou zdolat blátivé svahy a náročný terén.
Skutečné-světové arény pro nakladače
Přítomnost nakladačů je všudypřítomná, od přepravy písku a štěrku při stavbě dálnic až po nakládání rudy při těžebních operacích a dokonce i odklízení sněhu v městských oblastech po bouřce. Hrají obzvláště důležitou roli v úsilí o pomoc po-katastrofě, kde je jejich schopnost rychlého odstraňování-trosek staví jako předvoj týmů pro reakci na mimořádné události. Kromě toho, díky pokroku v inteligentní technologii, některé nakladače nové{4}}generace nyní disponují možnostmi dálkového{5}}ovládání, čímž jsou průkopníky nových hranic pro operace v nebezpečných prostředích.
